Videokamery Canon: modely roku 2005..

Světový foto-vůdce produkuje jen 1 formát: mini-DV...

Protože výrobní sortiment velmi profitní japonské foto-firmy Canon obsahuje v současné době pouze a jen formát úzké čtvrtpalcové pásky mini-DV, rozeberme si všechny videokamery vůdce světového fotografování poněkud jinak, podrobněji. Větší prostor k dnešnímu povídání nám tak umožní nakouknout kapku i do historie dalších kolegů v branži amatérských (tedy maloobchodních) videokamer. Oproti konkurenčním značkám jde rokem svého založení 1933 (Canon) o firmu podstatně dospělejší (Sony existuje od roku 1946), ale i o kousek (JVC založena v roce 1927) nebo podstatně (Matsushita udává dokonce rok 1918) mladší. Naše stránky jsou ale tak mladé, že například ze zlaté analogové éry už v podstatě nezachytily vůbec nic a o některých videokamerách užší (Video8 a Hi8) či širší pásky (VHS, Super- a kompaktní verze) psaly pouze při výprodejních akcích nebo jakýchsi vzpomínáních na zajímavosti z historie. Odkažme ještě na zatím letos vydané přehledy sortimentů konkurenčních firem Panasonic a Sony a přidejme loňský přehled videokamer Canon i s patřičnou tabulkou technických parametrů roku 2004…

Tabulka základních technických dat videokamer Canon 2005 (*.xls, 27kB)...

Přestože na začátku ustanovení formátu mini-DV stál někdy před rokem 1995 větší počet firem, do dnešní doby zůstala tahounem formátu čtvrtpalcové pásky jen hrstka producentů. Když nepočítáme účast v této skupince pro firmu Hitachi, která přechodně nabízela i přístroje mini-DV, zůstává nám do dnešních dnů (v čR) velmi omezená nabídka stále obří firmy Sharp a nijak extra rozšířený (opět platí jen pro naši zemi) sortiment korejského BIG-kolosu Samsung. Na samém začátku nabídky formátu mini-DV amatérské veřejnosti tedy stála jako vůdčí síla firma Sony, která dala světu už v roce 1995 první dva typy: jednočipový DCR-VX700 a tříčipový VX1000. Hned následující rok 1996 se přidávají shodně všichni členové dnešního úřadujícího kvarteta hlavních hráčů světové produkce videokamer mini-DV: JVC přichází s prvním pokusem o dlaňový způsob držení GR-DV1 (podobnou variantu jsme viděli ve filmu Jurský park 2), Panasonic přináší tříčip s obrovským hledáčkem NV-DX1 a vůdčí firma světového fotografování Canon nabízí veřejnosti svou představu v podobě DM-MV1 (že by se nepodobala fotoaparátu?)…

Stejně jako konkurenti: spotřebky, střední třída i HIGH

Jako každý dnešní výrobce videokamer mini-DV má i firma Canon rozdělen sortiment na více řad. Základní tzv. spotřební řadu představuje nynější čtveřice osmistovek s pátým jaksi nepatřičným typem MV880X (2x čs. WEB), který má sice stejné tělo, ale od svých podobně značených kolegyň se liší především CCD-čipem s vyšším rozlišením 1,33MPx. Naše stránky už se letos pokoušely přiblížit jak nejnižší (a taky nejlevnější) model z řady MV800, tak vyšší MV850i s paměovou kartou a taktéž i zmiňovaný extrovní přístroj (a jaksi mimokategorický) MV880X. Podobně jako konkurenční spotřební základ jsou i nejlevnější řady videokamer Canon osazeny snímacím CCD-čipem s rozlišením 800.000 bodů a úhlopříčkou 1/6", což už samo o sobě napovídá, že (např.) v horším osvětlení nelze čekat zázraky a případný režim digitální fotografie nebude zřejmě nic světoborného. Letošní MV-osmistovky se k velké nevoli tzv. hledáčkových kameramanů přidaly ke konkurenčním vývojářům v tom ohledu, že hledáčkový tubus už nemají výklopný, ale pouze výsuvný a podobně tak i v rozměru závitu objektivu Canon ubral z loňských 30,5mm na menší průměr 28mm…

O pořádný kus ve výbavě výše stojí tzv. střední řada amatérského segmentu MVX300-350i. Tady nalezne uživatel nejen větší CCD-snímač 1/4,5" s rozlišením 1,33MPx, ale i podstatně větší průměr objektivu se závitem 34mm. U obou "íčkových" verzí MVX330i a MVX350i jsou provozní všechny výstupy i jako vstupní konektory včetně tzv. DA-převodníku a pro milovníky (např.) koncertních videozáznamů jsou tu také zdířky pro externí mikrofony. Obě vybavenější verze 330i i 350i mají na přední stěně přisvětlující LED-lampu i blesk pro foto-režim a všechny tři modely řady zvládají digitální fotografie s rozlišením 1.280x960 bodů na SD-kartu se samozřejmou kompatibilitou s MMC-kartami. Uvážíme-li cenovou kategorii v (například) našich akcích pro střední model z tohoto tria MVX330i - pod 20 tisíc korun od května 2005 - je tu zjevně velmi vážná konkurence nejen nejlevnějšímu tříčipu NV-GS75 od konkurenční firmy Panasonic, ale samozřejmě i vyspělejším kamerám s tzv. megapixelovým rozlišením firmy Sony. Trojice MVX300-350i představuje úspěšné pokračování loňské řady MVX200-250i…

Vyšší - nebo (chcete-li) - vyšší střední třídu amatérského ranku videokamer Canon představují v letošních modelových řadách především dvě dvojice videokamer: s držením HANDY jsou to opticky stabilizované MVX40 a MVX45i a s dlaňovým držením pak velmi elegantní mašinky MVX30i/35i. Všechny čtyři modely mají shodný CCD-čip s úhlopříčkou 1/3,4" a počtem bodů 2,23 milionu. Pokud budeme považovat modely MVX40 a 45i za úspěšné pokračování loňské dvojice MVX20i/25i, dlaňové krasavice MVX30i/35i jsou přinejmenším podobně zajímavou náhradou druhdy chválené videokamery MVX10i. čtyřicítky jsou vybaveny nejen optickým stabilizátorem obrazu, ale také například finesou z ranku profesionální techniky v podobě prstenců manuálního ostření na objektivech přístrojů. Maximální rozlišení snímků na SD-kartu je u všech těchto foto-kamer dáno shodným poměrem stran 1.632x1.224 bodů a po stránce kompletnosti výbavy nemají ve svých cenových kategoriích příliš konkurentek…

Mimotřídní stroj MVX3i a dvě poněkud větší tříčipovky

Zvláštní kategorií by se zřejmě dala označit (možná) nejlepší jednočipovka amatérského světa videokamer, krásná a (proti spotřebkám) masivní strojovna MVX3i. I když bude letos zřejmě (tedy je tu onen předpoklad) nahrazena novým modelem (co tak MVX4i..?), zaslouží si samostatnou zmínku pro celý fenomén MVX1+2 a MVX3i. Už na podzim roku 2001 dává Canon na trh model MVX1i a ve svých tzv. přerostlých dlaňovkách pokračuje následující rok typem MVX2i, aby seznámil veřejnost o rok později se zcela jiným pojetím opticky stabilizované MVX s jedním číslem za písmenky. Z uvedených dat vidíme jednu výjimečnost: na rozdíl od běžnějších tzv. spotřebních řad videokamer, jejichž sortiment se mění pravidelně každý rok a doplňuje v průběhu tohoto období, existuje MVX3i v nabídce už téměř plné dva roky, což jsme dosud vídali dosud pouze u dražších přístrojů s emblémem 3CCD. Velký LCD-panel 3,5" s 246.000 body, výklopný blesk, prstenec manuálního ostření, Zebra-efekt anebo Ø závitu 46mm budiž jedněmi s dotvrzujících údajů o výjimečnosti tohoto stroje…

Tabulka základních technických dat videokamer Canon 2005 (*.xls, 27kB)...

Canon je také jedním z mála srdnatých producentů, kteří vyrábějí žádané videokamery s osazením třemi CCD-snímači. Ale zatímco Sony nebo Panasonic se ve svých "repertoárech" pokouší nabídnout v každém modelovém roku alespoň jeden malý model 3CCD - a Panasonic letos vlastně už všechny - Canon obsazuje tuto kategorii dvojicí Velký a ještě VěTŠÍ. Obří stroj experimentálního tvaru XL1 (XL1s) nahradila loni ještě větší hokejka XL2 a další (možná) u nás obchodně nejúspěšnější služebnice velkého počtu společenských točičů XM2 je netrpělivě očekávána jako úplný UP-GRADE na (předpokládáme to tak, resp. bylo by to dosti logické) letošní XM3. Pro informace o velké neamatérské strojovně XL2 jsme nabídli naši loňskou recenzi a k taktéž recenzovanému modelu XM2 se zmiňme ještě o tom, že vychází z předchůdce XM1, jenž byl služebně v nabídce od konce léta 1999 do července 2002. Nasazení úspěšné kamery XM2 je tedy v sortimentu firmy už prakticky přesně 3 roky a nástupce se zmiňovaným předpokladem označení Canon XM3 je více než očekávatelný…

Co dodat, jak uzavřít přehled, který vlastně uzavírat nemusíme. Z interních informací víme, že Canon má vyvinuty a připraveny nové druhy formátů záznamu, ale nechce být prvním v řadě, kdo si pak může slíznout pomyslnou smetanu, ale také současně nejvíce finančně krvácí při vývoji a zavádění novinek. Podle názoru recenzenta, který poskládal dnešní text (že by PJ?), je to pro svět amatérského videozáznamu velká škoda: už mnohokrát v minulosti se ukázal vývojářský i výrobní potenciál japonského vůdce světového fotografování jako geniální - svými příspěvky do (napišme vzletně) kroniky spotřebních společnic. Vzpomeňme za všechny jeho optický stabilizátor obrazu (u foto prý už od roku 1989, u kamer od roku 1993), jeho digitální foto-začátky, obrovský záběr ve výrobě výměnných objektivů včetně největšího skla na světě vůbec EF1200 nebo vynikající procesor DIGIC, jenž je tajemstvím solidních výsledků současných fotoaparátů i videokamer. I tak jsme se ale dnes prošli největším sortimentem mini-DV současného světa, který si zaslouží přinejmenším stejnou poklonu, jakou naše stránky v přehledech složily konkurenci…