Geniální mimčo s 3CCD: Panasonic S100

Tradiční odkazy k související problematice dnes zkusme trošku jinak. O novodobé historii pojmu CAMCORDER jsme tu už sice mluvili vícekrát, ale protože opakování je čísi matkou, nemělo by být chybou znovu zavadit o vývoj nahrávacích médií. Nedávno jsme naznačili, že ono klasické uspořádání "pásková kazeta-mechanika kazety-záznam" může mít na kahánku. Jednou z výrazných variant se sice jevil mini-DVD-disk s průměrem 8cm, ale nejen kvůli velmi omezené kapacitě toto médium zřejmě pomyslný pohár vítězství nezíská. Ne že by paměové karty měly nějak zásadně velkou kapacitu - za rozumné pořizovací sumy - ale obrovská výhoda přenositelnosti (jakýchkoli) digitálních dat mj. pomocí universálních čteček se může jevit jako výhra široké skupině fanoušků. A v úvodu zmíněná nepřímá úměra kapacit a cen bude (snad) dostatečným hnacím motorem případně většího zájmu právě o tyto kartovky, aspoň v rámci amatérského videa. Panasonic SV-AV10 (R) byl ještě hračkou, SV-AV100 (R) už plnohodnotným miminem a SDR-S100 (čs. WEB) je dokonce osazen třemi CCD (3x800kPx a 1/6")…

Velikost a konkurenti. Úvodem se koukněme, jak si nový prcek stojí v porovnání s dalšími miniaturami dnešního trhu. Jak vyplývá z naší někdejší tabulky video-mrňat i z našich přiložených snímků, jedinou mašinkou z ranku mini-DV, jež může se zde dnes popisovanou krasavicí (úspěšně) soutěžit - tj. co se týče velikosti - je Sony DCR-PC55 (45 x 99 x 72 mm a 290g). Naše S100vka má totiž 50 x 97 x 80 mm a 243gramy. Pro srovnání ještě přidejme stejné parametry u již i výše zmiňované prvotiny plného MPEG2 (SV-AV100): 33 x 90 x 65 a 156gramů. Důležitý rozdíl je ale ve zvýšení hmotnosti po naplnění akumulátorem a kazetou: zatímco u PC55 tak naroste hmota na 360 gramů, S100vce se přitíží pouze na 282 gramů (vážili jsme u řezníka :-D). Nepochybně jsem sice neobjevil Ameriku, ale když už se bavíme o nejmenší a nejskladnější kategorii ve stylu nošení "přístroj vždy a všude s sebou", mohou být zajímavé i takovéto detaily. Hned další nápadnou součástí přístroje, v níž lze vidět i protiklad snahy o co nejmenší stroj, je poměrně velký objektiv s průměrem 37mm a optickým stabilizátorem obrazu (k tomu v dalším textu)…

Ergonomie a ovládání mašinky. Na jedné straně vzkaz všem konzervativnějším uživatelům, kteří si zvykli na uspořádání VIDEOKAMERA - tohle je opět jinak a naprosto nestandardně! Na straně druhé ale opět po delší době jeden přístroj, který může ovládat i fajnšmekr (spořící laik si S100vku nekoupí) dokonce LEVOU rukou, a to z úplně jakýchkoli důvodů. Oproti dlaňovkám Canon nebo Sony zde chybí klasický zápěstní řemínek (přes hřbet ruky) a stejně jako u druhdy i námi zde recenzovaných dlaňových kamer JVC GR-DX25 (a taktéž DX35 atd.) je tu všechno palcem. Ani při velkých schopnostech v disciplíně prstová ekvilibristika se totiž hlavní vypínač, volič režimů a hlavně spouš s transfokátorem nedají ovládat jiným prstem, než právě (i když zde i levým) palcem! Netvrdím, že tohle je na hlasitou kritiku, ale nabonzovat čtenářům se to musí. Jinak bych oba pojmy z úvodu odstavce - chápaje snahu to vůbec nějak nechat řídit - hodnotil jako uspokojivé a vydal bych se s naší foto-dokumentací po krásách praktického zvládnutí této krásné miniaturky, protože pochval mám nachystáno více než kritik…

Hlavní volič režimů zde nabízí 5 poloh: nahrávání videa, přehrávání záznamu, pořizování digi-fotek, prohlížení snímků a modře označenou komunikaci s počítačem. Podle logiky (nejen tohoto) výrobce je tu vždy červená coby záznam a zelená jako symbol přehrávání, přičemž například spouš už tady není oddělená, ale společně s tzv. video-startem je v požadovaném módu přístroje ono tlačítko i jako fotící. Hlavní nabídka je podobná grafice malých tříčipovek mini-DV a obsahuje tři skupiny BASIC, ADVANCE a SETUP. Orientace v tomto MENU je snadná a křížkovým ovladačem se kameraman logicky dostává hlouběji do nabídek, vybírá potřebné funkce nebo se naopak vrací o patřičný počet kroků zpět. Podstatně více cviku (nebo zvyku) chce ovládnutí manuálních nastavení, jež jsou nabídnuty po zařazení manuálních voleb: tady se bez bližšího seznámení uživatele asi dá nasekat několik zmatků a pak je nutno relativně složitě např. manuální balanci bílé, expozici nebo zesílení zisku zase případně vracet zpět, i když se většina návratů k automatickým nastavením dá vyřešit elegantně a "hromadně" posunutím páčky zpět na AUTO…

Uspořádání malé mašinky je zásadně odlišné oproti (např.) diskovým kamerám JVC, ale i jejich kartovým čs. verzím. Výklopný LCD-panel je podobně jako u PC55 sklápěn svisle a podélně s tělem kamery na výšku a je širokoúhlý (2,8", 16:9 a 210.000pixel). Hledáček u S100 - podobně jako u všech Victorových Everií - úplně chybí, což se asi opět holt musí z důvodů ušetření místa pochopit. Nahrávání poslepu je proti Sony DCR-PC55 vyloučeno, stejně jako u řad JVC Everio. Vespod levé strany pod displejem je s mechanickou aretací vyskakující krytka paměového slotu pro vkládání SD-karty, přičemž v základní sadě je zde přiložena kapacita 2GB. Pravda, v nejlepší kvalitě XP to stačí pouze na půlhodinku (výrobce udává jen 25´, displej píše 27´), ale pomocí třebas takové záložní databanky Braun, jíž jsme už také představovali v aktualitě, se dá snadno odkládat každých (těch necelých...) 30 minut videa až do plné kapacity HDD: a 40GB místa může být až pro zhruba 9 hodin (!) videa. V uspořádání je nutno doplnit zdířky, uvolnění západky blesku pro pravý ukazovák, vestavěné stereo-mikrofony na horní straně těla a nový maličký akumulátor CGA-S303 (7,4V a 750mAh) pod víčkem na pravé straně stroječku…

Samotné natáčení videa s SDR-S100 je opět o zvyku, stejně jako výše zmiňované zvládnutí prcka patřičnou rukou uživatele. První odlišností od všech dosud známých mašinek s komprimáty MPEG2 - a už na DVD-disky, CF-C nebo třeba s HDD - je velice rychlý start mrněte do úplné pohotovosti, jenž mi vycházel opakovaným měřením ždibec pod 3 vteřiny. A hned druhým pozitivem je každému poučenějšímu laikovi po zahájení záznamu a zvláště i u fotografování stabilizátor: u této miniatury fakt stabilizuje, jak má psáno v rodném listě - tedy opticky. Palci ovládací končetiny (u mě pravičky) je určeno dle předchozího textu více úkolů, ale na tohle se zvyknout určitě dá. Dobrá rada bude asi odzkoušet si několik videozáběrů s následnou prohlídkou v TV a podle jejich (ne)roztřesenosti užívat případné podpory druhé ruky, a to vždy, je-li tato levička (pravice) volná k pomoci stabilnímu záběru. Pípání je tu klasické (vypnutelné), hodinářský zvuk strojku po zapnutí vyluzuje otevření zajímavé krytky (viz níže), kontrola voliče režimů kamery při každém zapnutí je žádoucí. Formát 4:3 nebo 16:9 je naproti tomu vidět z LCD-čka hned…

Videokamera SDR-S100 je navzdory své velikosti relativně solidně citlivá na slabší světlo a dušičce technického hračičky nabízí velice intenzivní pocit něčeho extra. Ono se ostatně za uvedených 24 deka chce v tzv. MOC 36 tisíc, a to je "na váhu" po skončení DCR-PC1 asi vůbec nejvíc na trhu! Videozáznamy tu vytváří už notoricky známá políčka (snímek z MC200) náhledů sekvencí, ale protože u S100 je LCD-panel širokoúhlý, vešlo se tam těch okýnek vývojářům nikoli jen 3x3 (devět), ale rovnou 4x3, tedy dvanáct. A hned u náznaku každého políčka je vidět i to, jde-li o sekvenci v klasickém poměru stran nebo širokoúhlém módu 16:9: černým mini-orámováním z obou boků snímečku (dobré oči jsou předpokladem). Při ovládání prezentace videa i fotek je křížkový minipětičudlík přece jen podstatně pochopitelnějším i pro ty z nás, kteří z jakýchkoli důvodů nepoužívají české návody. Kontinuita přehrávání scén plynule za sebou je dodržena i tady, s možností opakování pouze některé z nich nebo podle data pořízení, ale také s uzamčením kterékoli proti nechtěnému vymazání atd.,...

Specialitky SDR-S100. První libůstkou, s níž nabídl producent malý hlavolam pro všechny hračičky, je krytka objektivu. Kvůli případnému použití optického doplňku totiž musí kameraman nejdříve celý díl odšroubovat, ale ouha! Tahle věcička má v sobě zabudován malý (a důmyslný) mechanismus, jehož ovládání zajišuje správně zasazená dvojice jakýchsi 2 chlopní: pevná drží mechanismus na objektivu a pohyblivá jej efektně otevírá. Z přiložených snímků by (snad) mělo být jasné, o čem tu píši: možné poškození důležité (!) části přístroje je nabíledni. Možná v Japonsku vědí, že např. my máme Zlatý český ručičky, ale jak k tomu přijde třebas Němec, že ano (:-D). Z úplně jiného ranku je vyskakující mini-blesk, ale spíše kvůli až podezřele vysoké účinnosti tohoto doplňku - samozřejmě jen pro focení - a to nejspíš právě díky třem snímačům. Ony ostatně nedokážou zásadní zázraky (mají 1/6"), ale přinejmenším výsledkům tohoto prcka velice pomáhají. Jinou libůstkou je elegantní osazení na přední masce, umožňující opřít oba prsty, jež se tam vejdou; dalším mým dojmem je krásný design a pocit z bytelnosti videokamery i přes její nepopiratelnou titěrnost…

Fotografování s S100. Přestože býváme skeptičtí vůči foto-údajům (zejména) firmy Panasonic a v praxi jsme se mnohokrát přesvědčili, že tato značka v deklarovaných foto-číslech často mlží, je nutno uznat, že Geniální mimčo není žádný chudáček. Základní nastavení velikosti fotek je v poměrech stran 2.048x1.512, 1.280x960 a 640x480, ale je tu i jedno zcela nové s názvem HDTV. Abych si ověřil, co to má u fotorežimu znamenat, samozřejmě jsem to vyzkoušel: pořizovaný snímek se roztáhne do plného širokoúhlého rozměru (maličké) LCD-obrazovky a ve vlastnostech fota ukáže OS následně poměr stran fotky 1.920x1.080 bodů. Kvalita fotek se dá solidně posoudit i ze zde přiložených ukázek, ale za sebe musím konstatovat, že oproti diskovým kamerám JVC jsou na tom foto- i video- výsledky S100 přece jen o pořádný kus lépe. Podobně i video z něj sem přikládám mj. z plaveckých závodů v brněnském bazénu ve čtvrti Lesná: ale o tom ještě něco i v dalším textu povídání…

Galerie obrázků a videí. Abych dostál logiky, jakou jsem použil už v recenzi na diskové JVC, nabízím zde zleva postupně nejekonomičtější, střední a nejvyšší kvalitu videa z jezdeckého prostředí, po němž následuje ukázka z uměle osvětlené haly bazénu. Oproti Everiím jsou tu možnosti kvality (komprese) záznamu jen tři: XP, SP a LP. Fotografie jsem přiložil pouze dvě, ale pro hledače více informací je doplňuji o najetý (4km!) detail (1,3MB) televizní věže nad Maloměřicemi a hlavně tímtéž snímkem (257kB) z MG50 kvůli posouzení (mimochodem) účinku stabilizace (plus WIDE-areál s S100 versus MG50). Je tu nutno obvyklé podržení kurzoru PC-myšky na obrázku (napoví název i velikost) a k uložení nebo přehrávání souboru kliknout myšítkem. Upozorňuji na formát, respektive poměr stran videa a volbu správného přehrávače (WMP, BSP, apod.). Koníčci jsou z jezdeckého areálu u brněnských Soběšic ve stejný víkend jako s JVC MG50, protože chytit v pozdější době letošního jinak teplého podzimu sluníčko by už bylo asi vzácné. Podotýkám, že polička s drobnostmi je z ruky (!) s bleskem asi na 3 metry (takhle byla tma bez blesku)…

Dojmy, finesy, hodnocení? Nejpravější tříčip všech dob je krásně skladný, relativně dobře se drží, nabízí tři stupně - profíky dost opovrhovaného - komprimátu MPEG2, umí jakžtakž fotit, zvládne solidní amatérské video a stabilizuje. Neuvěřitelná pohotovost této mašinky by ji dle mého názoru mohla zajistit i jistou (menší) množinu potenciálních kupců, ale začínajícím amatérům je nutno napsat: ruce pryč! Tohle je vcelku drahá hračka pro dospělé chlapce a jejich dospělé dívky, uvážíme-li vzácnost dědičné šlechty v našich končinách (pak by si hráli i potomci). Fešný příspěvek do rozrůstající se rodiny nepáskových videokamer (jakkoli je tento název asi nepatřičný) má jedno velké mínus oproti konkurenční myšlence s HDD, ale také pár nepřehlédnutelných výhod. Majitel s chutí pořídit si další SD-média se musí připravit na nemalý (!) výdaj, ale zakoupením výše zmiňovaného odkládacího disku získá v mnoha ohledech snáze použitelný, v jisté míře lépe zálohovatelný a hlavně nesrovnatelně méně zranitelný přístroj, jenž pomůže aktuální kronice života rodiny či firmy. Úpravy komprimátu jsou samozřejmě možné, dokoupení dalšího AKU a HDD nebo SD-karty asi žádoucí...

1.P.S.: Dotaz nebo objednávku za naši poctivou startovní cenu - 32.777,- Kč s balíčkem před Vánocemi r. 2005 - lze realizovat na firemní nebo i editorův E-mail…

2.P.S.: Tohle je asi to nelepší, co se zatím vylíhlo z kartovek MPEG2 - možná měli Japonci od Matsushity podumat i nad CF-kartou, ale budiž, u svého názoru zůstanu.

Technická data SDR-S100: na stránkách českého zastoupení firmy Panasonic

neco
Jednoho z nejrozkošnějších mazlíků dneška popsal: Petr Jelínek
Za fotky děkuji vesměs svým kolegům z firmy: Videokamery CZ